Jiří Svoboda, CzechCrunch − 30. března 2020 − Když před čtyřmi lety vědci v brněnském Národním centru tkání a buněk (NATIC) začali vyvíjet nový lék, který měl pomoci pacientům s revmatoidní artritidou nebo příjemcům transplantovaných orgánů, sotva mohli tušit, že nakonec budou pomáhat v boji se smrtícím koronavirem.
V laboratořích, které vlastní podnikatel a filantrop Michal Zahradníček, dokončili vědci výzkum tohoto léku zvaného Remescor v prosinci 2019. Uběhlo pár dní a uvědomili si, že jejich řešení může pomoci kriticky ohroženým pacientům bojujícím právě s nemocí COVID-19. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) v těchto dnech posuzuje, jestli lék pustí do českých nemocnic.
„Je to obrovská náhoda. Máme připravené dávky pro desítky pacientů a věříme, že nám SÚKL výrobu povolí. Jsme připraveni i dále výrobu naškálovat, kdyby to bylo potřeba, a vyrábět lék pro 200 až 500 pacientů týdně,“ říká pro CzechCrunch Michal Zahradníček, majitel biotechnologické firmy PrimeCell, pod kterou Národní centrum tkání a buněk patří a kterou spoluvlastní s Ivem Kristenem a investiční skupinou Penta.
Na vývoji léku spolupracovali společně s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně a Ministerstvu zdravotnictví nabídli jeho využití zdarma. Ač to na první pohled není patrné, revmatoidní artritida, odmítnutí transplantátu a nový COVID-19 mohou mít jeden společný jmenovatel – a to sice zánět, který nemá na svědomí nic jiného než neúměrná reakce vlastního imunitního systému.
Důsledky těchto zánětů jsou různé. Zjednodušeně řečeno, v případě transplantovaného orgánu je to první známka toho, že nové tělo ho těžko přijímá, u revmatu následuje poškození kloubů. U pacientů s COVID-19 jsou zásadní záněty v plicích a právě dýchací soustava se tak stává nejpostiženější částí těla. Pokud jsou záněty velké, vedou k dalšímu poškození organismu a pacient může právě z tohoto důvodu zemřít.
Lidé ale mají různé úrovně revmatu, stejně tak nový orgán jejich těla úspěšně přijímají a nebo se z COVID-19 vyléčí. Jeden z důvodů je ten, že mají dostatečně silnou a vyváženou imunitu. Proto, aby lidské tělo nereagovalo málo, nebo naopak příliš hodně a samo sobě tak škodilo, jsou v těle i takzvané mezenchymální stromální buňky, které působí protizánětlivě.
Tělo si díky imunitě s virem poradí
Jenže lidé, kteří trpí těžkým průběhem revmatu, transplantace nebo COVID-19, mají těchto buněk kriticky málo. Řešení Zahradníčkova týmu spočívá v bioreaktoru, který dokáže buňky mnohonásobně rozmnožit a následně se v laboratoři vyrobí Remescor. Plán je takový, že lékaři buňky následně podají pacientovi a jeho imunitní systém by měl získat dostatečnou sílu na to, aby se s virem sám vypořádal.
„Remescor necílí na vir samotný, ale umožní normalizovat imunitní odpověď. Díky posílené imunitě si již organismus poradí s virem sám. Navíc mezenchymalní stromální buňky mají i protizánětlivé účinky,“ vysvětluje Zahradníček podstatu léku. Svým zaměřením na imunitu se zásadně liší od léků na koronavirus, které se aktuálně testují ve světě. Většina z nich totiž cílí přímo na vir a snaží se ho zničit.
Do této skupiny patří i Remdesivir, který vyvíjí vědci americké společnosti Gilead Sciences v čele s českým virologem Tomášem Cihlářem. Jeho lék SÚKL schválil pro experimentální užití a je testován na prvních pacientech v Česku. Jak píše iRozhlas, jednomu z testovaných pacientů se zlepšil stav, zatím ale s jistotou nelze určit, zda za to skutečně může Remdesivir.
Zahradníček, který se do biotechnologického byznysu pustil po dřívějším prodeji svých firem s výpočetní technikou a softwarem za stovky milionů korun, každopádně tvrdí, že s ohledem na možné mutování viru není Remdesivir a jemu podobné léky nejlepším řešením. Jak ukazují genetická data MIT Technology Review, jeho obavy se naplňují a v současnosti lze mluvit nejméně o třech výrazných genetických větvích koronaviru.
Brzy snad i na evropské úrovni
„Jedná se o další střípek do mozaiky, která nám ukazuje, že léčiva na bázi mezenchymalních stromálních buněk mohou pomoci v obnově a regeneraci plicních funkcí. A to nejen u malých dětí, kde se již dnes využívají, ale i dospělých, u kterých dochází k závažnému zánětlivému postižení plicní tkáně,“ říká Zdeněk Kořístek, vedoucí výzkumného týmu mezenchymalních stromálních buněk v NATIC.
„Doposud nezaznamenali žádnou neúspěšnou aplikaci ani nežádoucí účinky,“ dodává k tomu Zahradníček s tím, že lék působí zhruba jeden až tři dny po aplikaci.
Národní centrum tkání a buněk podalo žádost na SÚKL už v pondělí 23. března. Regulátor ji může podle Zahradníčka schválit v řádu dnů, ale zákonná lhůta je až 90 dní. Důvodem je nutnost prostudovat více než 100 stránek odborné dokumentace a následně i provést inspekci na místě výroby.
Centrum se také bude pokoušet o uznání léku k testování na celoevropské úrovni. „Budeme podávat žádost na Evropskou lékovou agenturu, a to v rámci fast track schvalování,“ říká Zahradníček. Zatímco v Číně, USA i Spojených státech se léky na podobné bázi testují, v Evropě je NATIC jednou z mála institucí, která připravuje mezenchymální stromální buňky pro budoucí použití v klinické medicíně.
